Z_16

Ukrajina – Více než sto tisíc svící plane do tmy, do ticha na prostranství před zarvanickou katedrálou. K věřícím promlouvá arcibiskup vyšší Sviatoslav Ševčuk, potom i olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Slova, co inspirují, slova, co ponouknou mysl. Je to poprvé, co na národní pouti v Zarvanici promluvil k lidem zahraniční host v jejich rodném jazyce. Arcibiskup Jan Graubner poprvé navštívil také místa, kde pomáhá Arcidiecézní charita Olomouc. Dětský domov pro chlapce v Bortnykách, jídelnu pro děti v nouzi v Lopatyně a Charity Kolomyja a Ternopil. Výjezd arcibiskupa s Charitou trval od 11. do 17. července.

Národní pouť v Zarvanici byla letos věnovaná 30. výročí vystoupení ukrajinské řeckokatolické církve z ilegality a také modlitbě za mír na Ukrajině. Cestou na toto poutní místo, jako by se před týmem Charity a arcibiskupem Zarvanica schovávala. Na zadním sedadle v autě přistála mapa, velká mapa, mohla být i nástěnná. Když ji Chariťáci rozdělali, rozprostřela se Ukrajina po celé šířce karavely. Ani zde Zarvanica nebyla vyznačená. O to větší zážitek bylo její objevení.

„Oslovila mě především síla a šířka náboženského života. Velké poutní místo vyrostlo jako zázrakem. Tím nemyslím jen na chrámy a stavby, ale i velké tisíce poutníků, kteří přicházejí z celé země, mnozí jdou i pět dní pěšky. Mnoho mladých, skvělá organizace. Vše vyrostlo z darů a dobrovolnické práce. To vše v zemi, která trpí z části okupací a bojem, nezaměstnaností a migrací množstvím chudých,“ podělil se o své dojmy arcibiskup Jan Graubner. Mše svatá střídala mši svatou, arcibiskup vyšší Sviatoslav Ševčuk odpovídal na dotazy mladých a působivá kázání pokládal do davu tisíců věřících při mších. O hlavní noční bohoslužbě, kdy se celé prostranství před katedrálou rozsvítilo do tmy, promluvil k věřícím v jejich rodném jazyce i arcibiskup Jan Graubner. Lidé to ocenili a mnozí si pak k němu přicházeli pro požehnání.

Projev arcibiskupa Jana Graubnera v ukrajinštině

Zarvanica je vytržení

Podle legendy usnul v Zarvanici u léčivého pramene mnich – poustevník. Zdálo se mu o ikoně s pannou Marií. Toto náhlé probuzení, procitnutí ze snu – zarvanytsya, se snažil tým Charity s arcibiskupem vhodně pojmenovat, přeložit. „Pořád jsem nad tím přemýšlel a už vím. Znamená to vytržení,“ trefně poznamenal až druhý den arcibiskup. 

Tým Charity s arcibiskupem se na Ukrajině vydali po stopách služby bližním, lidem v nouzi. Jak zmínil arcibiskup, liturgie je důležitá, ale velmi důležité také je evangelium žít. A když lidé sledují Charitu, pochopí to.

„Účinná pomoc církve vyrůstá z blízkosti lidu, abych zmínil aspoň některé zkušenosti z cesty po Ukrajině: církev založila v Zarvanici družstvo pro soukromé zemědělce na venkově, aby při společném prodeji mléka měli dvojnásobnou cenu a neutíkali z venkova. Dětský domov v Bortnykách pro třicet problematických kluků s náboženským životem a atmosférou rodiny založený na darech a vlastní práci k obživě. Organizace v Lopatyně vařící obědy pro čtyřicet chudých dětí. V některé dny tam vaří jako dobrovolnice i babička sama vychovávající pět vnoučat, které živí za svého bídného důchodu a příležitostných výdělků. Víra, která se projevuje láskou, má úžasnou sílu.“

V Lopatyně

Po stopách lásky, pomoci lidem v nouzi

Dětský domov pro chlapce, vesnice Bortnyky. Domov založila před 15 lety komunita Miles Jesu a starala se v něm o zhruba třicet chlapců. Tehdy tam přišel na záskok nový člen Ruslan Markiv. Ze záskoku se však stalo jeho životní poslání a podařilo se mu v domově dát zraněným chlapcům novou rodinu a tím i budoucnost. Domov od jeho počátku podporuje Arcidiecézní charita Olomouc (ACHO). „Na začátku byly v jediném domku, v přízemí, natěsnané ubytování, jídelna, kuchyň, sprchy a toalety, škola, kaplička… Chlapci spali namačkáni v malých místnostech, kvůli vlhkosti a plísním se tam nedal udržet pořádek. V kuchyni o velikosti 2,5 x 5 metrů se vařilo pro třicet lidí a zvířata z hospodářství. V oknech byly kusy skelné vaty jako izolace, aby dovnitř tolik netáhlo,“ popsal ředitel ACHO Václav Keprt. Přes to všechno viděl, že v domově to s dětmi myslí dobře a věřil, že se bude dál rozvíjet. A stalo se tak. Na rozdíl od státních zařízení, kde dosud přebývá 300, 400 dětí.

Dětem s traumaty (některé přišly o rodiče, jiné byly týrané nebo zneužívané), které přebývají ve státních domovech, se nedá příliš pomoci. „Ve státních zařízeních není možné uspokojit emocionální potřeby tolika dětí, chybí jim i sociální dovednosti. Nedokáží se postarat o jídlo, uvařit, nakoupit, nedokáží se domluvit s druhými. Také tam vládne restriktivní režim. V domově v Bortnykách je to jiné. Velmi se blíží rodině. Chlapci tu mají svobodu, mohou kdykoliv vyrazit do vesnice, do domova také přichází spousta návštěv, mají i formaci a také hodně pracují,“ pokračoval Václav Keprt. Chlapci se starají o hospodářství, pěstují brambory, vyrábějí mošt, mají včelařství, chovají domácí zvířata. Pomáhají v kuchyni kuchařce a vychovatelům s úklidem. Domov prospívá z vlastní práce a darů. Aktuálně stojí v areálu budova s kuchyní, jídelnou a ubytováním i kaplí. Bývalý domek je přestavěn na školu se zázemím pro dobrovolníky. Budovy obklopuje velká zahrada.

Podle Václava Keprta je důležité, že se chlapci umí o sebe postarat. „Studují, pracují anebo obojí. Také mají holky, jeden z nich se už bude i ženit. Jsou úspěšní v životě a to je velmi důležité,“ zdůraznil.  

S chlapci v Bortnykách

Další zastávkou byla Charita Ternopil. I zde v začátcích ACHO pomáhala a podporuje Charitu dosud. Ternopilští poskytují nemohoucím domácí péči, rozvážejí jim také jídlo ze své sociální jídelny, kterou zásobují ze svých polí. Poskytují i paliativní péči. Dále provozují sociální taxi, kdy speciálně upraveným autem převážejí lidi na vozíčku či méně pohyblivé. „Protože se tato služba ukázala jako velmi potřebná, chystáme zrovna sbírku na další sociální taxi,“ sdělil ředitel ternopilské Charity Andrij Marchuk. V Ternopilu mají i fyzioterapii, prádelnu pro nemohoucí, dále zásobují sociálně slabé potravinami a oblečením. Pomáhají mladým lidem a dětem ze sociálně slabých rodin, které se zde učí vařit, pracovat s počítačem, docházejí do tělocvičny atd.  Ternopilští podporují také klienty s duševním onemocněním či nejrůznějším handicapem, a to při terapiích a workshopech. Například Olička vytváří slušivé čepice pro malé sněhuláky. Sergij zase píše poezii, která je obrazem jeho duše. Ve svých 23 letech už vydal tři sbírky básní.

Dnes neztrácej naději, vzleť.

Života si cení ten,

kdo každý den

nezapomíná žít.

Když žiješ, netrať ani minuty.

Den nekoupíš za peníze,

a pak noc, do které srdce letí

(Sergij Penov)

Vytvořit zázemí pro pomoc druhým pomáhala ACHO před mnoha lety i Charitě Kolomyja. Tamní vedení a pracovníci jsou tak šikovní, že v jejich zasedací místnosti najdete diplom Nejlepší neziskovka roku. A Kolomyjští pokračují. Zdi místnosti jsou polepené velkými cedulemi s plány a vizemi do budoucna. Nejdříve bude dostavěna nová škola. „V přízemí bude škola pro žáky do 4. třídy a v prvním patře mateřská školka. Hotové by vše mělo být koncem srpna,“ uvedl ředitel Charity Kolomyja Sergij Tryfjak.

Kolomyjští poskytují domácí péči, starají se o lidi s handicapem, o děti a mladé ze sociálně slabých rodin a také o vnitřně vysídlené, kteří prchli před ozbrojeným konfliktem na východě země.

Pole a kozy – střípek domova pro Darinu a její matku

V roce 2014 opustily svůj domov na východě Ukrajiny Darina a její maminka. Dosud se nevrátily zpět. Přesto mají naději. Obhospodařují políčko poblíž Kolomyje a chovají kozy, jako dřív u nich doma. Darina navíc chodí do divadelního kroužku a hudební školy. Naděje je…

Charita Kolomyja má nyní zázemí v opravené dvoupatrové budově nedaleko centra města. Dříve sídlila ve starém domečku na okraji. I ten prošel rekonstrukcí a aktuálně tam je noclehárna pro více než 20 lidí bez domova. Nejenže zde mohou přespat, ale mohou se zde i umýt a vyprat si oblečení. „V prvním patře budovy plánujeme ještě udělat zázemí pro ženy, které se náhle ocitly v krizi, například když musely utéct před domácím násilím a podobně,“ přiblížil další plány Sergij Tryfjak.

Arcidiecézní charita Olomouc se snaží ukrajinské partnery podpořit tak, aby si dovedli pomoci sami. A to se jim daří. Kolomyjská Charita například našla spojence v radních města, kteří jí nyní přispívají. „V minulosti jsme zvali do České republiky naše partnery a politiky z Ukrajiny. Setkali se tak u nás spolu ředitelé Charit, starostové, vrchní sestry domácí péče atd. Navázali spolu vztah, inspirovali se navzájem, což vedlo k  lepší spolupráci a k podpoře sociálních a zdravotních služeb,“ podotkl ředitel Arcidiecézní charity Olomouc Václav Keprt.

Karolína Opatřilová, Arcidiecézní charita Olomouc

Foto: K. Opatřilová, K. Novodvorska

Leave a Comment