2019_12_Lvov_ocenění_1

Lvov, Bortnyky, Olomouc – Ukrajina před patnácti lety. Země se potýká s dětským bezdomovectvím. Komunita Miles Jesu zakládá ve vesnici Bortnyky dětský domov pro třicet chlapců. Tehdy tam přichází na záskok Ruslan Markiv. Ze záskoku se však stane jeho životní poslání a jemu se podaří dát zraněným chlapcům novou rodinu a tím i budoucnost. V pondělí 2. prosince obdržel ocenění od vedení Lvovské oblastní státní administrace (LODA). Spolu s ním i ředitel Arcidiecézní charity Olomouc Václav Keprt. Charita totiž dlouhá léta domov podporuje. Pomáhá také dětem v nouzi a potřebným na jiných místech lvovské oblasti.

Vedoucího dětského domova Ruslana Markiva a ředitele Arcidiecézní charity Olomouc Václava Keprta přivítali představitelé LODA v ukrajinském Lvově. Předali jim také ocenění a poděkovali: „Pomáhat v sociální oblasti je to nejtěžší. Děkujeme za práci, kterou na Ukrajině odvádíte, a budeme vděční, pokud bude naše spolupráce pokračovat a ještě se rozvine,“ sdělil zástupce vedoucího LODA Taras Hreň. Podle něj Ukrajina prožívá těžké časy. Kromě dětí a rodin v nouzi potřebují pomoc i muži z ATO, kteří se vrátili z bojů anebo stále ještě válčí na východě Ukrajiny. Mnozí prožili trauma a potřebují pomoc psychologů či psychiatrů. Potýkají se se závislostí na alkoholu a jiných drogách, trpí i jejich rodiny.

Arcidiecézní charita Olomouc organizovala výcvik ukrajinských psychologů, aby uměli zvládat situace posttraumatického syndromu. Je dále otevřena spolupráci, výměně zkušeností. Zaměřuje se však zejména na děti v nouzi. A také za to byl její ředitel nyní oceněn. „Za těch 15 let, co na Ukrajině působíme, je to pro mě osobní záležitostí, mé srdce je už navždy spojené s Ukrajinou. Pomáhají zde ale především naši partneři, které my podporujeme. Naším dlouhodobým cílem je přispívat k rozvoji občanské společnosti,“ vyjádřil se k ocenění Václav Keprt a potvrdil, že se Charita o své zkušenosti ráda podělí, přivítá v České republice i ukrajinské odborníky na stážích.

Další oceněný Ruslan Markiv vede už dlouhá léta dětský domov pro chlapce v Bortnykách. Charita jej podpořila zejména v jeho začátcích, v roce 2014. „Mámu a tátu v dětském domově nikdo nenahradí, v Bortnykách se to ale daří možná i z 90 %, a to je obdivuhodné,“ chválí Václav Keprt.

Ruslan Markiv denně pracuje s dětmi, které se ocitly ve složité situaci a potřebují péči. „Naše středisko pro chlapce a dívčí středisko v Birkách byly prvními domy pro děti rodinného typu. Předtím existovaly jen státní velké internáty. Neměli jsme žádné zkušenosti, a pak jsme poznali Václava. Pozval mě do České republiky, abych viděl, jak to funguje v menších soukromých domovech. Dozvěděl jsem se, jak se reorganizovala střediska z velkých na menší a naopak. To byla pro mě velká zkušenost. V Bortnykách nyní máme co ukázat, je to příklad naší úspěšné spolupráce,“ řekl Ruslan Markiv s tím, že olomoucká arcidiecézní charita domovu pomáhá dosud.

Domov v Bortnykách tehdy a teď

V domově v Bortnykách přebývá 30 chlapců. Mnozí z těch, kteří už dospěli a studují nebo mají zaměstnání, se sem vracejí ve svátky nebo o víkendech. Mají zde svůj domov. Začátky ale byly těžké. „V jediném domku, v přízemí, byly natěsnané ubytování, jídelna, kuchyň, sprchy a toalety, škola, kaplička… Chlapci spali namačkáni v malých místnostech. V kuchyni o velikosti 2,5 x 5 metrů se vařilo pro třicet lidí a zvířata z hospodářství. V oknech byly kusy skelné vaty jako izolace, aby dovnitř tolik netáhlo,“ vzpomíná ředitel Charity Václav Keprt. Přes to všechno viděl, že v domově to s dětmi myslí dobře a věřil, že se bude dál rozvíjet. A pod vedením Ruslana Markiva se tak stalo. Domov se loni právně osamostatnil.

Domov v Bortnykách se blíží rodině. „Chlapci tu mají svobodu, mohou kdykoliv vyrazit do vesnice, do domova také přichází spousta návštěv, mají zde formaci, učí se anglicky, některým pomáhá i psycholog, a také hodně pracují,“ popisuje Václav Keprt s tím, že chlapci se starají o hospodářství, pěstují brambory, vyrábějí mošt, mají včelařství, chovají domácí zvířata. Pomáhají v kuchyni kuchařce a vychovatelům s úklidem. Domov prospívá z vlastní práce a darů.

Aktuálně stojí v areálu budova s kuchyní, jídelnou a ubytováním i kaplí. Domek, kde dřív domov sídlil, je přestavěn na školu se zázemím pro dobrovolníky. Budovy obklopuje velká zahrada. Nyní Ruslan Markiv s chlapci a dalšími pomocníky připravují borůvková pole. Díky nim se v budoucnu snad stanou finančně soběstačnými.

V ukrajinských domovech přebývají děti s traumaty (některé přišly o rodiče, jiné byly týrané nebo zneužívané). Malý domov, jako jsou Bortnyky, je chlapcům útočištěm, na rozdíl od státních zařízení, kde dosud přebývá 300, 400 dětí. „Tam není možné uspokojit emocionální potřeby tolika dětí, kterým chybí i sociální dovednosti. Nedokáží se postarat o jídlo, uvařit, nakoupit, nedokáží se domluvit s druhými. Také tam vládne restriktivní režim. V Bortnykách je to jiné, chlapci se o sebe umí postarat – studují, pracují anebo obojí. Také mají holky, jeden z nich se už bude i ženit. Jsou úspěšní v životě a to je velmi důležité,“ srovnává Václav Keprt.

Stopa Charity v dětském domově

Arcidiecézní charita Olomouc podporuje domov v Bortnykách od roku 2004. Pomohla se stavbou školy, hřiště, zařídila moštárnu, zakoupila traktor a zemědělskou techniku na obhospodařování polí,…  Každý rok chlapcům rozdává i vánoční balíčky, které připravily některé české Charity a čeští dárci (jednotlivci, celé rodiny, firmy, spolužáci). Vekou pomocí je také Studentský fond.

Karolína Opatřilová, Arcidiecézní charita Olomouc

Foto: Pavel Langer, Arcidiecézní charita Olomouc

Leave a Comment